Občas je dobré snít.
Vracím se tak do dětského a bezstarostného žití..
Poslední dobou mívám docela často jeden sen. Pokaždé potkávám jeho. Hraje mi na kytaru pro krásný a ničím nerušený spánek. Vždy vyslechne mou smutnou duši, pohladí bolístka a utře slzu. Lezeme spolu po stromech, chodíme po kopcích a hledáme krásná místa v přírodě na odpočinek a lenošení. Je mi s ním vždycky moc dobře, cítím se sama sebou a vím, že mu můžu říct všechno, co mě trápí nebo naopak těší. Vždy to umí patřičně ocenit. Mám ho ráda. Je to přítel, kterého asi v životě nepotkám, ale možná že snad ano, někdy příště...třeba... Už se těším, až mě bude opět vítat s kytarou v ruce a úsměvem na tváři..
