Rozhodla jsem se..

Po dlouhém sebe přesvědčování, je-li to správná věc, lépe řečeno správné řešení, rozhodla jsem se. Ignorace všeho a všech, co mě činí nešťastnou.

Odmalička, jsem v něm viděla kohosi. Biologicky je mým otcem, ale ve skutečnosti cizí člověk. Degradace člověka na podčlověka je u něj totální a konečná. Není těžké ztratit tátu. Je to jako když luskneš prsty. Nemám náladu a chuť mu cokoliv odpouštět. Není ani co.. Spor a výsledné více než roční mlčení vyvolal on..

Nebaví mě řešit spory s jeho ženou. Je to marný boj s blbcem. Nevím už jak víc pomoct mamce. Ale už na to nemám sílu. Maximálně ji můžu podporovat. Nic víc. Nic míň.

Stejně tak jsem se rozhodla, nepřemýšlet nad vším ostatním, co je pro mě stresující a skličující. Musím zapomenout na minulost a dát si nové jméno. Mé jméno je Víra. Víra v lepší zítřky..

Jestli nějaké takové mají přijít, přijdou. Kdy? No přeci někdy zítra..

Pište dopisy

Dávno, dávno...kdy stačil list papíru popsaný úhledným písmem...lidé se dozvídali se zpožděním několika dní, co se kde událo. Zda sousedovi kvas kvasí a klíčky neklíčí, že tento rok nebude úroda. Že bude mít milostpán ze zámku veselku s vesnickou dívkou...byla to doba...než doletěl holoubek nebo dojel rychlý posel s lístkem na místo určené... Teď člověk čeká akorát tak na sms nebo e-mail.

Ale dnes, když člověk dostane psaní, a není to žádné úřední oznámení, je to něco kouzelného. Dopisy už mnoho lidí nepíše. Proto se také snižují stavy pošťácké.

Pište dopisy! Ozdobte obálky, kreslete obrázky, popište listy neúhledným a kostrbatým písmem, šifrujte :) Ale hlavně.. Pište dopisy. Je jedno o čem. Třeba, že kvas kvasí a klíčky klíčí, ale hlavně pište, a dělejte ostatním radost :) 

Rozhodla jsem se nedávno s pár lidmi, že podpoříme psaní dopisů, třebaže je známka čím dál tím dražší a v podstatě se to ani nevyplatí. Ale moment překvapení, co ten druhý píše, je k nezaplacení...a hlavně když vám vaše čekání na psaníčko znepříjemní státní svátky... :-)

Pište dopisy...