..život člověčí..

Čím déle nad tím přemýšlím, tím více je mi jasné. Jen je dosti nesrozumitelný konec.

Chtěla bych podpírat nebe,

tam, kde hvězdy tolik žhnou,

viděla bych jenom sebe

malou, tichou, bezradnou.

Chtěla bych podpírat nebe.

Tam, kde cesty protnou se,

viděla bych jenom sebe,

malého, tichého morouse.

Je mi všechno jasné, jen konec mi mizí v mlze..

Předvánoční šílenství

Bytem se line vůně cukroví a já se sama sebe ptám, jestli je ten pravý čas na to péct linecké a připravovat se na Vánoce. Není příliš brzy? Na druhou stranu, když se podívám do obchodních domů, kde vánoční výzdoba z vánočních hvězd, umělého chvojí, kokard a nevkusných obřích zlatých zvonů a hvězd (samozřejmě jen náhražky) je již od poloviny října, říkám si, právě TEĎ je čas, tvořit doma předvánoční náladu, třeba že je teprve polovina listopadu. Kde jinde hledat pohodu a útočiště než doma. Jsem ráda, že je teprve listopad. Když si představím davové šílenství před svátky, začíná mi být lehce blivno. Proto se připravuji doma, hlavně klid a nohy v teple (což se vlastně nedá říct, neb nám spodní obyvatelé netopí). Naštěstí mám hodně teplou mikinu a teplou troubu..Kdybyste navštívili můj pokoj, zděsíte se. Předstírám stěhování z pokoje do pokoje, ale ve skutečnosti spojuji předvánoční úklid se stěhováním..trochu mi ze všeho jde hlava kolem a nakonec jsem ráda, že v této, už takhle dost přeplněné, místnosti jsem jen o víkendu. Proto zavírám dveře své jeskyně a tvořím předvánoční pohodu v ostatních částech bytu vůní lineckého cukroví. Maličkosti mi udělají největší radost..