..k ostatním světům..

Slepým krokem jdu. Rovně, vpravo a vlevo, ale jdu.

Nic nevidím, mám pocit, že nic už nesvedu.

..

Hluchým pohybem poslouchám ozvěnu své kratší nohy,

vlasy mi vlají zvesela

a zakrývají výhled na polobohy s tváří anjela.

..

Promlouvám ke květinám neslyšně,

že mi vůbec nerozumí,

květy tváří se poněkud přepyšně,

přitom naslouchám, jak jen umím.

..

Nechápu, proč je tohle zelená,

co tohle slovo znamená.

Proč se na mě lidi mračí,

když něco trochu zaonačím.

..

Jedině hmat, ten mě nikdy nesplete,

dovede mě pod peřinu

a řekne, už se vyspěte.

Slzy se mi z oka řinou

mám výraz malého - šťastného dítěte.

Pohladit křídel pár..

Jeden krok sami, druhý hned spolu,

dívat se na nebe, pak zase dolů.

To je to jediné, co bych teď chtěla,

dívat se klidně, studovat anděla.

Od palců nahoru, pohladit křídel pár

cítit se tak lehce jako vítr - král.

Pohladit dlaň, loket a ramena,

vlasy Ti končí tam, kde máš kolena.

Zkrať si je, přijdeš o perutě tak,

neboj, budeš volný jako pták.

Zbavím tě tíhy té, vezmu tvá křídla

měníš se na koně, tmavne ti hříva.

Teď jsi vítr - král, co pořád spěchá

ten, kdo mě v oblacích nechá.

Jeden krok spolu, druhý pak sami

dívat se na nebe, na hvězdy nad námi.