..život člověčí..

Čím déle nad tím přemýšlím, tím více je mi jasné. Jen je dosti nesrozumitelný konec.

Chtěla bych podpírat nebe,

tam, kde hvězdy tolik žhnou,

viděla bych jenom sebe

malou, tichou, bezradnou.

Chtěla bych podpírat nebe.

Tam, kde cesty protnou se,

viděla bych jenom sebe,

malého, tichého morouse.

Je mi všechno jasné, jen konec mi mizí v mlze..

Předvánoční šílenství

Bytem se line vůně cukroví a já se sama sebe ptám, jestli je ten pravý čas na to péct linecké a připravovat se na Vánoce. Není příliš brzy? Na druhou stranu, když se podívám do obchodních domů, kde vánoční výzdoba z vánočních hvězd, umělého chvojí, kokard a nevkusných obřích zlatých zvonů a hvězd (samozřejmě jen náhražky) je již od poloviny října, říkám si, právě TEĎ je čas, tvořit doma předvánoční náladu, třeba že je teprve polovina listopadu. Kde jinde hledat pohodu a útočiště než doma. Jsem ráda, že je teprve listopad. Když si představím davové šílenství před svátky, začíná mi být lehce blivno. Proto se připravuji doma, hlavně klid a nohy v teple (což se vlastně nedá říct, neb nám spodní obyvatelé netopí). Naštěstí mám hodně teplou mikinu a teplou troubu..Kdybyste navštívili můj pokoj, zděsíte se. Předstírám stěhování z pokoje do pokoje, ale ve skutečnosti spojuji předvánoční úklid se stěhováním..trochu mi ze všeho jde hlava kolem a nakonec jsem ráda, že v této, už takhle dost přeplněné, místnosti jsem jen o víkendu. Proto zavírám dveře své jeskyně a tvořím předvánoční pohodu v ostatních částech bytu vůní lineckého cukroví. Maličkosti mi udělají největší radost..

Svědek

Cítím se jako Fulghumův Max-Pol. Nejsem samotář, ale jsem z lidí unavená. Soucitné kamarádky a kamarádi prázdnotu nikdy nezaplní, a že se mi teď v mé duši rozpíná do všech jejích stran a tmavých zákoutí.
Svědek. Takový člověk by měl jenom vědět. Vědět, co dělám, myslím si a cítím, a to bez jakékoliv povinnosti na to jakkoliv reagovat. Nečekám žádnou radu, útěchu ani odezvu. Stačí mi, když ten druhý bude vědět. Nezávazné archivování života člověka, se kterým se třeba svědek ani nesetká. Stačí, že bude vědět.
Jsem Max-Pol hledající Alici-svědka. Procházím všedně smutným světem, možná ji nenajdu. Možná jsem ji už našla.

Tak jako Fulghum, hledám svědka svého života.

Klíče..

Srdeční klíče na uších nosím
Zámek skrývá se v temnu
Od tebe utíkat už zase musím
Duše směřuje ke dnu
Slza v kotoulech prchá

Srdeční klíček spad mi z ucha
Hledám ho v trávě, šátrá ruka
Ve světě ztrácím se jako ten klíč
Otvírám oči, všechno je pryč
Budím se ráno - sama

Zubatá..

Zubatá pomalu brousí svoji kosu,

nikdo ji nevidí, víme že je tady,

nikomu nevadí, že krev nám teče z nosu

a že jsme ti, co vidí už jen hlady.

To špatný hlaste okolnímu světu,

vždyť slyšíme konec smutně znít,

stačí říct jenom jednu prostou větu,

pak zase zkusit naplno žít.

Zubatá svoji velkou kosu klepe,

je slyšet temně kovový zvuk,

nevnímáš srdce, jak ti zrádně tepe

a kolem tebe posmrtný hluk.

Jestli taky vidíš ty nekončící zrady,

no tak se zvedni a řekni to všem:

"Nenávidím z duše tyhle velký sraby

prej tohle je ta naše krásná zem!"

Zubatá svojí velkou kosou kosí,

slyšíš ten temně kovový zvuk,

nevnímáš lidi, co ti k hrobu nosí,

a kolem tebe posmrtný hluk.

Obava..

Mám jednu velkou obavu,

abysme nechodili pozadu

s hlavou smutně svěšenou,

kam nás ještě zaženou?

Když svět nám tmavne před očima,

nikoho z nás nezajímá,

že život vždy umírá těm,

co ještě nemaj svůj sen.

Davy se táhnou nocí, tmou,

nikdo se nešpiní realitou.

Ten kdo se na svět smutně dívá,

přeje si, ať život neumírá.

Mám jednu velkou obavu,

aby svět nechodil pozadu.

S hlavou smutně svěšenou

jde cestou svojí "vznešenou".

Můžem si za všechno vždycky jen sami,

že máme tyhlety smuteční davy.

Kde sny nám umíraj den co den,

nikdo je zachránit není schopen.

Mám pro vás jednu malou radu:

Vystupte, LIDI, ze smutnýho davu

a s hlavou hrdě vztyčenou

nechoďte cestou vyčpělou.

Najděte svou stezku odvahy

Vždyť modré nebe je nad námi

obloha krásná s hvězdami.

Můžeme v klidu každý snít sen,

že život je životem každičký den.

Slaná svoboda

Slanečci solí svou svobodu solí
Slaneček solí strýce slanečka
Sypou sůl slánkou
Spořádejte se
Sami
.

Paul..

Dneska jsem potkala zvláštního člověka.

Jmenuje se Paul..Paul Severní

Kanaďan, profesor historie,

umělec, básník.

Ve škole měl trojku z mravů,

potom hned vystoupil z davu

a ten dav na učitele hnal.

Prý že neumí psát sloh,

proto často chyběl.

Chodíval tam za ten stoh,

v básničkách se viděl.

Že neumí malovat,

říkali mu vždycky.

Teď maluje nádherný

obraz kubistický.

Dvě hodiny ve vlaku.

Něčím tak blízký,

lety moc vzdálený

Angličtina, čeština,

hebrejština, švédština..

Natřel to v pátek Pátečníkům,

třetím zákonem Noa..

(který samozřejmě každý zná,

ale zrovna si nemůže vzpomenout,

jak zní..)

Velmi zvláštní člověk,

něčím tolik blízky,

přesto moc vzdálený...