Nic netušící růžové poupě leží tiše uprostřed listu na klidné hladině. Každým okamžikem se má rozvinout do své krásy. Můžeme jej pozorovat tajně. Má svůj svět. Svůj život. Ví, že na něj hledíme a čekáme. Ví a říká si: "Kdo si počká, ten se dočká." Je krásné. Růžové, sametové, malé a nevinné. Má toho tolik před sebou, ikdyž jen několikahodinový život. I přes tak krátký čas, dělá světu radost. A až ten lotos odkvete, zbyde po něm jen zelený hrob uprostřed tůňky.
