Zubatá..

Zubatá pomalu brousí svoji kosu,

nikdo ji nevidí, víme že je tady,

nikomu nevadí, že krev nám teče z nosu

a že jsme ti, co vidí už jen hlady.

To špatný hlaste okolnímu světu,

vždyť slyšíme konec smutně znít,

stačí říct jenom jednu prostou větu,

pak zase zkusit naplno žít.

Zubatá svoji velkou kosu klepe,

je slyšet temně kovový zvuk,

nevnímáš srdce, jak ti zrádně tepe

a kolem tebe posmrtný hluk.

Jestli taky vidíš ty nekončící zrady,

no tak se zvedni a řekni to všem:

"Nenávidím z duše tyhle velký sraby

prej tohle je ta naše krásná zem!"

Zubatá svojí velkou kosou kosí,

slyšíš ten temně kovový zvuk,

nevnímáš lidi, co ti k hrobu nosí,

a kolem tebe posmrtný hluk.