Stříbrné nitky spřádá tiše,

krystalky ledu zdobí kraj,

vypadají jako z plyše

však z blízka tě popíchaj.

Ledový měsíc na nebi září

na cestu svítí Ti noci král.

Až půjdeš cestou mládí ke svému stáří

osvítí Ti celý kraj.

Před sebou bránu ve zlatě,

zkusíš kliku, do zámku klíč

opřeš se do ní ve starém kabátě,

otevřeš a budeš pryč.

Zlaté nitky z vesela spřádá,

na dlouho cestu znovu Ti svítí,

až budeš malá - budeš ráda,

že poznáváš staronové kvítí.

Hřejivé slunce pálí Tě do tváří,

jako malá holka běháš kolem,

neměj obavy zase přijde stáří

a všechno bude jedním bolem.

Stříbrné nitky vetkne Ti do vlasů

důstojná paní, na mě se dívá,

mám pár let za sebou, poznám se po hlasu,

svou rozumnou hlavou pomalu kývám.