Slepým krokem jdu. Rovně, vpravo a vlevo, ale jdu.
Nic nevidím, mám pocit, že nic už nesvedu.
..
Hluchým pohybem poslouchám ozvěnu své kratší nohy,
vlasy mi vlají zvesela
a zakrývají výhled na polobohy s tváří anjela.
..
Promlouvám ke květinám neslyšně,
že mi vůbec nerozumí,
květy tváří se poněkud přepyšně,
přitom naslouchám, jak jen umím.
..
Nechápu, proč je tohle zelená,
co tohle slovo znamená.
Proč se na mě lidi mračí,
když něco trochu zaonačím.
..
Jedině hmat, ten mě nikdy nesplete,
dovede mě pod peřinu
a řekne, už se vyspěte.
Slzy se mi z oka řinou
mám výraz malého - šťastného dítěte.
Žádné komentáře:
Okomentovat