Ačkoliv mám prázdniny, jsem unavená. Jsem unavená. Brát neustále ohled na druhé. Aby jim náhodou neublížilo to, co dělám, nebo co jsem kdy udělala. Nebaví mě to. To snad po mně nikdo nemůže chtít. Být tam, kde být nemám; hlavně to nikomu nevyžvanit. Každý má právo volby.
Pokud ten Každý nechce být tam, kde se nachází nebo nacházel - vždy se mohl rozhodnout jinak. Nevím, potom, proč by mi měl ten někdo vyčítat (třeba v tichosti), že byl někdy někde, kde být neměl - tedy teď to hodnotí jako špatné rozhodnutí. Nemám sílu brát zodpovědnost za něj. Stejně tak mě nebaví být druhou, třetí, pátou, kdoví kolikátou..
Chtěla bych být tou jedinou, která se dozví mnoho věcí o Každém a Každý ví, že se o ni může opřít, pokud je ve špatný čas na špatném místě. Tou jedinou, která se může hněvat, má-li důvod. Jediná, která se strachuje a přitom nechává Každého volně dýchat. Jediná s důvěrou v Každého.
Chtěla bych být kamarádkou v plném smyslu slova, vědět a být věděna..
Dneska jsem četla na knize obličejů (čti fejsbůk) jeden pěkný citát:
"Jdi svou cestou, když s Tebou chce někdo jít, půjde, ale nečekej na něj..
.. a když s Tebou nepůjde, neohlížej se, nevyplatí se to..
..Na cestě potkáš někoho jiného, kdo s Tebou půjde rád.."
Začínám svou cestu (už po několikáté), ale někde jsem četla (já vůbec toho čtu hodně), že nejdůležitější je ZAČÍNAT VŽDY OD ZAČÁTKU :o)
..Takže čaj v šálku, čistý papír a propiska s plnou náplní..mí kamarádi na cestě..
Žádné komentáře:
Okomentovat