středa 24. září 2014

Bojíme se..

Bojíme se otevřít svá srdce novým lidem. Možná proto, že ran jsme získali už mnoho a další bychom neunesli. Možná proto, že říct "mám tě rád" je obtížnější než by se čekalo. A přesto je to tak jednoduché..
Sdílet s druhým čas, protože je vám s ním dobře. Mít tolik věcí na srdci, ale jazyk vám neposlouží ke sdělení všeho. Možná pohledy stačí. Vždyť oči jsou branou k duši, a pokud se dorozumí dvoje oči, dorozumí se i dvě duše..Těla přijdou k hotovému..
Byli vychováváni jako čestní lidé, kteří jsou šlechetní natolik, že nedokáží o ostatních přemýšlet negativně. Jsme ti, kteří doufají, že v každém je něco dobrého. Zavíráme oči před zlem, ne proto, že bychom se ho báli, ale proto, že chceme prokouknout k dobru, které se vzadu krčí..
Pozorujeme dění kolem nás. Introvertní já si povídá samo pro sebe, samo se sebou..a je nám tak dobře. Ale občas potřebujeme to druhé, extrovertní, abychom otevřeli srdce někomu dalšímu. A je to obtížné..
Ctnostní rytíři, ještě nevymřeli, ale mají namále. Přijít o ně by byla obrovská škoda. Zvlášť pro nás, ctnostné dámy, které mají (naštěstí) už ostřejší lokty..

Přesto se bojíme.. A proč vlastně?

Žádné komentáře: