Člověk se ve svém smutku utápí tak dlouho, dokud nenajde odvahu a nepodá si sám sobě pomocnou ruku, záchranný kruh..
Není to tak těžké. Podat pomocnou ruku. Sám sobě..to jde o něco hůře. Nejdelší proces je, uvědomit si, proč, a že v tom dál nemusíme pokračovat. Můžeme být každý den z něčeho šťastní. Stačí maličkost. Jen si nesmíme připouštět negativní myšlenky a vzpomínky si úplně zakázat..alespoň na nějakou dobu. Ono to nakonec stejně přejde, případně to přebijeme silnějším zážitkem nebo smutkem..a ta předešlá epizoda nám přijde poněkud malicherná.
Člověk se ve svých pocitech utápí tak dlouho, dokud nevyleze ze své nory na světlo a nenadechne se čerstvého vzduchu, připraven na cokoliv. Na nové zážitky, hlavně na nové začátky...
Žádné komentáře:
Okomentovat