Zamrzlý vrcholek

Tak sladce a krásně je mi.
To proto, že tung ting
v misce rozevírá se.
A duše zpívá s douškem každým
hlasitěji.
Den co den.

Osamocen

Tichem kráčíš.
Ráno zebe tě,
přesto tráva hladí
bosé nohy
unavené včerejškem.

A možná, že čekat se vyplácí.
Ne na to určité jedno, ale na celek.
Zjistíš, že třeba i to čekání ti dá přesně to, co potřebuješ..
Jistotu po nejisté "sezóně"..
Možná jen nad vším mnoho přemýšlíme.
Obracíme skutečnost několikrát, abychom viděli něco, co není..

Možná, že čekat se vyplácí..

Dočkej času a zjistíš..

Čekám na tvé "ANO",
však čekání je ztráta cti.
Možná, že až ráno
zjistíš - že včera bylo příliš pozdě,
a dnes už nedohoníš,
co zítra bys držet v hrsti chtěl.

Na rozcestí. Stojíš. Nehýbeš se..

Jen jsi.. na scestí..

Oslepen září,

prodírá se

skrz myšlenky,

dotírají -

neodcházejí.

Oslepen  tmou,
ticho je,

nepřichází.

Uprostřed lesa -

osamocen.

Jako Bludný Holanďan..

Občas chodím od zdi ke zdi svého bytu. Ráda bych podnikala něco smysluplného, ale nejsmysluplnější mi přijde být prostě zavřená doma. Nevkročit mezi lidi. A když už v nějaké společnosti jsem, tak se snažím dostat se z ní co nejrychleji pryč. Mám tolik práce, kterou jsem měla mít už dávno hotovou. Ale...nemůžu. Nemám na to energii..Proplouvám oceánem lidí a hledám ztracený přístav..

Jsem Bludný Holanďan, který proplouvá životem a nezná svůj cíl.