Záchranný kruh..a proč?

Člověk se ve svém smutku utápí tak dlouho, dokud nenajde odvahu a nepodá si sám sobě pomocnou ruku, záchranný kruh..

Není to tak těžké. Podat pomocnou ruku. Sám sobě..to jde o něco hůře. Nejdelší proces je, uvědomit si, proč, a že v tom dál nemusíme pokračovat. Můžeme být každý den z něčeho šťastní. Stačí maličkost. Jen si nesmíme připouštět negativní myšlenky a vzpomínky si úplně zakázat..alespoň na nějakou dobu. Ono to nakonec stejně přejde, případně to přebijeme silnějším zážitkem nebo smutkem..a ta předešlá epizoda nám přijde poněkud malicherná.

Člověk se ve svých pocitech utápí tak dlouho, dokud nevyleze ze své nory na světlo a nenadechne se čerstvého vzduchu, připraven na cokoliv. Na nové zážitky, hlavně na nové začátky...

Do sítí

Do sítí, které si na sebe sami pleteme,

se snadno a rychle vpleteme.

Každý kousek naší duše,

je v oku sítě, hluše zadušen.

Možná, že až rybka uvízne v té síti,

další rybář na duši se chytí.

A bude ztracený.

Tak jako já.

Stříbrňák

Odráží do světa,

záři tisíce světel.

V noci hlídá spánek náš,

však přes den užívá svých nočních radovánek

a okem jej tolik nevnímáš.

Ale on stále na nás hledí

z výšek plné hvězd,

a v noci,kdy jsme v světle jeho bledí

svou stříbrnou tvář k nám obrací,

svítí na jednu z mnoha cest.

Modlitba

Přikryješ-li celý kraj,

a les usne – tichý spánek,

tehdy bude všechno pryč.

Přikryješ-li naši zemi,

v době zimních radovánek

zlobu zamkneš na mrazivý klíč.

Svět utichne.

Zkrásní.

A snít...

Stroj času, energii v balíčcích
po kapsách mít a můžem
s lehkostí navázat zpřetrhanou nit.
Do snů zabalit se jako do hedvábí..
A snít.

Jsem malina

Maliní není pro každého.

Kolik květů

po denním snění

puklo

při svitu měsíce?

Malino

Malino!
Ty, sladká malino.
Přijde čas,
a proměníš se na víno.
Lehce svíravé..