Koukám se na svět jak na zrychlený film. Nevnímám, kdy vyjde a zaleze slunko, sotva z postele vstanu a promnu oči, už abych šla zase spát. A když se stihnu probudit, světe div se. Všechno se tak mění, tráva, co měla ještě včera jarní sestřih, mi sahá ke kotníkům, lechtá při brouzdání na chodidlech a kapkami rosy se mě snaží dostat ze snů. "Haló, vstávej! Je tu jaro. Nové začátky. Vstávej!" A já jen tak polehoučku otevřu jedno očko, pomžourám si a když se ujistím, že mě nic nepřekvapí rozlepím i to druhé. Slunko mě škádlí ranními paprsky a slibuje krásný den. Už jen vzít sandále, klobouk a brýle a vyrazit světu a novým zítřkům vstříc.
Žádné komentáře:
Okomentovat