Po dlouhém sebe přesvědčování, je-li to správná věc, lépe
řečeno správné řešení, rozhodla jsem se. Ignorace všeho a všech, co mě činí
nešťastnou.
Odmalička, jsem v něm viděla kohosi. Biologicky je mým
otcem, ale ve skutečnosti cizí člověk. Degradace člověka na podčlověka je u něj
totální a konečná. Není těžké ztratit tátu. Je to jako když luskneš prsty.
Nemám náladu a chuť mu cokoliv odpouštět. Není ani co.. Spor a výsledné více než roční mlčení vyvolal on..
Nebaví mě řešit spory s jeho ženou. Je to marný boj
s blbcem. Nevím už jak víc pomoct mamce. Ale už na to nemám sílu.
Maximálně ji můžu podporovat. Nic víc. Nic míň.
Stejně tak jsem se rozhodla, nepřemýšlet nad vším ostatním,
co je pro mě stresující a skličující. Musím zapomenout na minulost a dát
si nové jméno. Mé jméno je Víra. Víra v lepší zítřky..
Jestli nějaké takové mají přijít, přijdou. Kdy? No přeci
někdy zítra..
Žádné komentáře:
Okomentovat