Rozcestí. Jen stará jabloňka uprostřed všeho. Ukazatel směru chybí. Snad mám jít vpravo, vlevo nebo spíš rovně. Vracet se nemůžu, neb cesta vzad je každým krokem zarostlejší trním. Mám pokračovat za přátelstvím, za láskou nebo za prací, za novým životem, který je tam někde v dáli. Nevím.
Sedím pod jabloní. Chroupu červené jablíčko a přemýšlím. Proč mám pocity, jaké mám a proč potřebuji popostrčit k činnosti. Už mě tolik netěší, co mě těšívalo. Vnímám čas, jak kolem mě prolétá jako vlaštovky před bouří. Čas je. A je ho tolik, kolik má být. Snad jen JÁ není to, co bývalo. Mého JÁ poněkud ubývá a přibývá VY a ti OSTATNÍ. Snad "poslání" učit, je tou správnou cestou. Nevím.
Chroupu už druhé jablko a stále nevím. Jen se ke mně plazí hádě. Je to strom poznání? Vím, že nezáleží na tom, za jak dlouho se rozhodnu, kterou cestou se vydat, ale záleží na tom, vybrat si správně. Až se ozve mé SRDCE a řekne JDI, budu vědět, že je to ta správná cesta. Ale SRDCE zatím vyčkává. Ani nabídka jet do Anglie s ním nepohnula. Proto - Nevím.
Setrvávám tam, kde jsem. Přehodnocuji své priority, plány do dalších let, i přesto, že vím, že není nic víc, než TEĎ. Přechrupávám SVŮJ život a hledám sladké a trpké příhody, které mě posunují kupředu. Možná najdu takovou, která probudí mé SRDCE, aby mi řeklo: "JDI!"
Žádné komentáře:
Okomentovat