Můžeme se spokojit s tím co máme? Není to běh na dlouhou trať bez znalosti terénu a překážek, kdy se nám nemusí vyplatit jakákoliv ochota vůči ostatním lidem? Není škoda, že nám starší nebo zkušenější kolegové nepředají to, co je osvědčené? Proč se lidé musí "trápit" nad tím, co už jiní objevili? Ve výsledku je to jen zbytečné plýtvání energií někde, kde to není vůbec potřeba.
Můžeme se spokojit s tím co máme? Nepotřebujeme další "know how", abychom správně žili náš život. A co je vlastně správné? Máme se životem nechat provést nebo jej probojovat až k jeho konci? Nebylo by jednodušší spojit síly a s úsměvem dojít na rozcestí, společně se rozhodnout, co dál? Proč se trápit jako jednotlivec, když můžeme sdílet své potřeby, strachy, starosti, ale i radosti a dobrý pocit jen z určité situace..
A proč to všechno?
Žádné komentáře:
Okomentovat