Jak složitá situace je, říct někomu, že Vám není lhostejný. Strach ze ztráty přátelství, ze zesměšnění se, ze zklamání. Možná že není dobré poslouchat strach, ale řídit se vlastním úsudkem, že to, co chcete sdělit, je to, co potřebujete sdělit. Protože je to to nejdůležitější v tuto chvíli, co máte.
Máte pár slov, která mohou toho druhé zahřát. Nebo také vyplašit, urazit. Slova se dotýkají nás obou. Jen je správně zvolit, dodat intonaci hlasu, nebojácnost a trochu té přímosti. Obrnit se odvahou, optimismem, přátelského pohledu na věc.
A co když ten druhý nesdílí stejné nadšení? Přátelství končí? Pokud jste oba dobří přátelé, vezmete jakoukoliv odpověď. Protože, těch pár slov snad nemůže pokazit přátelství. Slova jsou odvážná a člověk se člověku obnažuje (obrazně samozřejmě).
Dát najevo své city, i kdyby byly jednostranné, chce dostatek kuráže. Kterou asi ještě stále nemám. Neumím se kulantně zeptat: "Tak co, jak to mezi námi vlastně je?"
Stále se držím svého motta, že přátelství je to nejcennější, co můžeme ztratit, nikoliv láska, ale přátelství.
Tak nevím..
Žádné komentáře:
Okomentovat