Stočený v malinkou kuličku čeká, až jej milec zalije vodou. Tou blahodárnou vodou, která v něm opět probudí život. Pomalu se začíná rozvíjet a dokazuje svému blahodárci, že není jen prachobyčejnou vyschlou kuličkou, má v sobě určité kouzlo, které milec zajisté ocení, až se rozvine do své plné krásy. Jen tak pomaloučku, polehoučku, rozpíná svá křídla, protahuje své stočené tělíčko a promlouvá. Ano, promlouvá ke světu, děkuje mu, za život a za ruce, které jej vyšlechtily, utrhly z keře a umělecky stočily do úhledného drobku. Teď když je vidět, co to vlastně milec prohlíží, říkám si - nedívej se tak na mě. Jsem jen obyčejný lístek z čajového keře. Není to sprosté, takhle se vychvalovat? Čajový lístek je skromný a obyčejný..ale přesto vzácný a on to ví, stejně jako já.
Žádné komentáře:
Okomentovat